Zaměření předmětu:

Kurz si klade za cíl seznámit studenty se základními problémy a teoriemi politologie i genezí oboru samotného. Pozornost je věnována otázkám historického vývoje oboru a jeho vzniku. Kurz se zaobírá otázkou dimenzí politiky, veřejné moci, legality, legitimity, dělby moci, politické kultury, rolí voleb a politických stran.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Po absolvování kurzu se student umí orientovat v základních rámcích fungování demokratického politického systému, včetně volebního a stranického systému a rovněž charakterizovat hlavní trajektorie vývoje politických stran a hnutí.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Vymezení pojmu politologie.
2. Vznik a vývoj politologie jako vědy.
3. Stát, státní moc a dělba státní moci.
4. Političtí aktéři, jejich klasifikace, role a funkce v politickém systému.
5. Politická kultura, demagogie a populismus.
6. Cleavages, vznik, vývoj a klasifikace politických stran a hnutí.
7. Význam a funkce voleb; volební kampaně, politický marketing, volební geografie.
8. Volební systémy a jejich charakteristika.
9. Demokratické a nedemokratické politické systémy, liberální demokracie.
10. Modely a teorie demokracie I (athénská demokracie, demokracie italských městských států, procedurální demokracie a elitismus, pluralismus a neopluralismus, polyarchie R. A. Dahla a Ch. Lindbloma, konsociační a konsenzuální model demokracie A. Lijpharta).
11. Modely a teorie demokracie II (participativní demokracie, ekonomická demokracie, deliberativní demokracie, agonistický pluralismus, delegativní demokracie, bojeschopná demokracie, postdemokracie, asociativní demokracie, kosmopolitní demokracie).
12. Základní směry politických ideologií.

Zaměření předmětu:

Předmět obsahuje poznatky z veřejné správy, její struktury, organizace, řízení, rozhodování, hospodaření ve vazbě na problematiku veřejné správy. Posluchači se seznámí s teoretickými aspekty fungování veřejné správy (obecně a také ve vztahu k samosprávám); s jejím hospodařením a správou; se subjekty, s rozhodováním a vztahy; s relevantní legislativou; s organizační výstavbou veřejné správy, s veřejnou službou, s veřejnými zakázkami a projekty; s rolí úředníků ve veřejné správě včetně problematiky etiky a korupce.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Pojem a charakteristika veřejné správy, subjekty veřejné správy, relevantní legislativa.
2. Reformy a modernizace veřejné správy v ČR.
3. Organizace veřejné správy – státní správa, samospráva (obce, kraje), přenesený výkon státní správy.
4. Zaměstnanci ve veřejné správě, role, odměňování, práva a povinnosti.
5. Problematika korupce, podvodů a etiky ve veřejné správě.
6. Úkoly a cíle veřejné správy.
7. Rozhodování a analýza ve veřejné správě.
8. Hospodaření ve veřejné správě, správa majetku.
9. Veřejné služby a veřejné zakázky.
10. Veřejné projekty.
11. Kontrola a hodnocení veřejné správy.
12. Efektivnost, dostupnost a kvalita veřejné správy.

Zaměření předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studující s hlavními principy sociologického přístupu k analýze společenských jevů a s hlavními tématy sociologického myšlení. Studující si osvojí základní odbornou terminologii, seznámí se s hlavními sociologickými teoriemi a oblastmi sociologické analýzy. Tyto znalosti jim umožní hlubší reflexi problémů soudobé společnosti a podpoří rozvoj jejich kritického myšlení.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Po úspěšném absolvování kurzu získají studující přehled o hlavních otázkách, pojmech a principech sociologie jako vědní disciplíny a výrazně si rozšíří svůj kulturní a společenský rozhled v oblasti fungování současných společností a jejich aktuálních výzev a problémů.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Principy sociologie a sociologické perspektivy, vznik sociologie jako vědy, zakladatelé sociologie
2. Základní sociologická paradigmata a přístupy, hlavní sociologické teoretické směry a postavy
3. Kultura, jedinec a společnost, socializace
4. Konformita, deviace a sociální kontrola
5. Sociální stratifikace a nerovnost, sociální mobilita
6. Skupiny, organizace a byrokracie
7. Ekonomický systém a práce, ekonomická globalizace
8. Hlavní charakteristiky pracovního trhu v ČR v kontextu EU
9. Základy demografie a hlavní demografické trendy v ČR v evropském kontextu
10. Urbanizace a životní prostředí
11. Masová média a komunikace
12. Základy metodologie sociologického výzkumu a hlavní sociologické výzkumné metody

Zaměření předmětu:

Seznámit studenty se základními ekonomickými kategoriemi, veličinami a modely ekonomické teorie jako teoretickým základem studia navazujících ekonomických a manažerských disciplín. Umožnit jim osvojit si základní ekonomické teoretické přístupy pro individuální rozhodování při řešení problémů v praxi.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Po úspěšném absolvování předmětu budou studenti chápat základní principy a zákonitosti fungování reálné ekonomiky a v přiměřeném rozsahu budou schopni analyzovat ekonomická fakta a vyvozovat závěry pro rozhodování ekonomických subjektů.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Úvod.
2. Rozhodování spotřebitele. Analýza poptávky.
3. Rozhodování firmy – produkční funkce, náklady.
4. Rozhodování firmy – příjmy, zisk, optimum.
5. Rozhodování ekonomických subjektů na trzích výrobních faktorů.
6. Tržní rovnováha a selhání trhu. Mikroekonomická politika státu.
7. Měření ekonomické výkonnosti. Spotřební výdaje.
8. Investiční výdaje. Spotřeba vlády. Základní principy fiskální politiky,
9. Zahraniční obchod. Měnový kurz.
10. Peníze a trh peněz. Základní principy monetární politiky.
11. Agregátní poptávka a agregátní nabídka. Ekonomický růst a ekonomický cyklus.
12. Fiskální a monetární politika – shrnutí a účinnost.

Zaměření předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty se základními postuláty právní vědy, metodikami aplikace a realizace práva, a to s důrazem na oblast práva soukromého. Studenti budou absolvováním předmětu připravení zorientovat se v právních textech, kterým dokáží porozumět a použít právní normy na jednoduché situace.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Pojem práva.
2. Prameny práva.
3. Právní normy.
4. Tvorba právních norem.
5. Subjekty práva.
6. Systém práva a právní kultury.
7. Interpretace práva.
8. Realizace práva.
9. Právní vztahy.
10. Právní odpovědnost.
11. Aplikace práva.
12. Právní stát.

Zaměření předmětu:

Cílem předmětu je naučit studenty základním pravidlům tvorby odborného textu. Předmět se zaměřuje na osvojení si zásad odborné práce při zpracování vybraného odborného tématu na základě vyhledání, selekce a utřídění zdrojů a využití získaných znalostí z dosavadního studia včetně dovednosti jejich samostatné aplikace při řešení konkrétního problému.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Úvod do metodologie odborné práce.
2. Typologie a struktura odborných textů, charakteristika odborného textu.
3. Citační styly, forma citací a způsob citování.
4. Autorský zákon a publikační etika, plagiátorství.
5. Tvorba a zásady psaní odborných textů.
6. Stylistické, formální, gramatické a typografické zásady psaní odborných textů.
7. Práce s tématem a způsoby vyhledávání informací.
8. Elektronické informační zdroje – druhy, vyhledávání, rešeršní strategie.
9. Hodnocení zdrojů, informací a vědecké práce.
10. Kritická práce s textem, metody kritického myšlení.
11. Metodologie výzkumu – základy.
12. Kvalitativní a kvantitativní výzkum – základy.

Zaměření předmětu:

Předmět buduje základní znalosti a dovednosti. v oblasti veřejné politiky. Studenty seznamuje se základními pojmy v oblasti veřejné politiky, jako je veřejný zájem a vládnutí. Vysvětluje také rozdíly mezi veřejnou politikou jako vědní disciplínou a veřejnou politikou jako sociální praxí. V oblasti hodnot veřejné politiky rozlišuje mezi hodnotami v „policy“, „polity“ a „politics“.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Velký důraz se klade na definování jednotlivých aktérů veřejné politiky a pochopení vztahů mezi těmito aktéry. Studenti jsou také seznámeni se základními nástroji veřejné politiky. V průběhu cvičení je pak vysvětlen praktický význam základních pojmů z oblasti veřejné politiky, studenti tyto pojmy identifikují a procvičují na příkladu reálných veřejných politik.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Veřejná politika – jako vědní disciplína a sociální praxe.
2. Veřejný zájem a hodnoty ve veřejné politice.
3. Vládnutí.
4. Stát a orgány veřejné správy.
5. Politické strany a teorie veřejné volby.
6. Občanský sektor.
7. Média.
8. Sítě aktérů.
9. Vztah trhu a státu.
10. Redistribuční funkce státu.
11. Arény a agendy.
12. Nástroje veřejné politiky.

Zaměření předmětu:

Cílem kurzu je v přehledné, koncizní a komplexní podobě seznámit studenty s nejdůležitějšími politickými proudy politického myšlení od starověku až do současnosti. Nedílnou součástí kurzu je četba primární literatury spojená s rozborem textů v rámci cvičení. Smyslem a účelem je osvojení si schopnosti kriticky posoudit stěžejní problémy a koncepty dějin politických idejí.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Po absolvování kurzu budou studenti disponovat přehledem o nejvýznamnějších představitelích dějin politického myšlení, o směrech a myšlenkových školách, které tito představitelé formovali, přičemž budou také schopni vysvětlit původ a kořeny současných úvah o politice a jejích aktuálních problémech.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Politické myšlení starověku (Herodótos, Sokrates, Platón, Aristoteles, Thukydides, myšlení římské republiky: Cicero, Marcus Aurelius).
2. Středověké křesťanské politické myšlení: patristika (sv. A. Augustinus) a scholastika (sv. T. Akvinský), Marsilius z Padovy, bl. Jakub z Viterba, Dante.
3. Politické myšlení renesance a reformace, zrod moderní politické filosofie: N. Machiavelli, J. Bodin; M. Luther, J. Kalvín, J. Viklef, B. Spinoza, monarchomachové.
4. Sociální utopisté: J. Harrington, R. Owen, T. More, T. Campanella, Ch. Fourier, F. Bacon, H. de Saint-Simon, É. Cabet, E. - G. Morelly, G. B. de Mably, G. Babeuf, L. A. Blanqui.
5. Osvícenství, přirozené právo, teorie společenské smlouvy a počátky mezinárodního práva: H. Grotius, R. Filmer, T. Hobbes, J. Locke, J. Bentham, D. Hume, J. J. Rousseau, abbé Siéyès, Listy federalistů (A. Hamilton, J. Madison, J. Jay), T. Payne.
6. Politická filosofie 19. století (I): I. Kant, G. W. F. Hegel, A. de Tocqueville, Ch. L. Montesquieu.
7. Politická filosofie 19. století (II): J. S. Mill, E. Burke, K. Marx, B. Engels.
8. Liberalismus a egalitarismus ve 20. století: J. Rawls, I. Berlin, B. Croce, R. Dworkin, H. L. A. Hart.
9. Pravicová kritika liberalismu (C. Schmitt, G. Gentile), právní positivismus (H. Kelsen), republikanismus (H. Arendt).
10. Komunitarismus (M. Sandel, Ch. Taylor, M. Walzer, A. MacIntyre), katolické sociální učení, libertarianismus a neoliberalismus (F. A. Hayek, R. Nozick).
11. A. Gramsci, neomarxismus, analytický marxismus (G. Cohen, R. G. Peffer), Frankfurtská škola: J. Habermas. E. Fromm, T. Adorno, M. Horkheimer, L. Althusser, G. Lukács, A. Honneth, C. Offe, W. Streeck.
12. Konzervatismus a neokonzervatismus ve 20. století (M. Oakeshott, R. Nisbet, R. Scruton, D. Bell, M. Novak), feminismus (M. Wollstonecraft, B. Friedan, S. de Beauvoir, J. Butler, C. Pateman), environmentální myšlení, multikulturalismus, africké politické myšlení (négritude), radikální demokracie (E. Laclau, Ch. Mouffe, J.  Rancière, I. M. Young, N. Fraser).

Zaměření předmětu:

Předmět je zaměřen na vymezení správního práva, veřejnou správu, prameny, normy a subjekty správního práva. Charakteristika podstaty, cílů a funkcí veřejné, státní a územní správy. Bude probírána právní úprava obecního a krajského zřízení v ČR. Přestupkové právo. Při výuce bude zohledněn i evropský správní prostor.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Správní právo – pojem, cíle, význam, systematika, zařazení, členění.
2. Vymezení a charakteristika základních pojmů správního práva (správně-právní normy, prameny, subjekty).
3. Organizace veřejné správy.
4. Organizace státní správy.
5. Působnost orgánů státní správy, ústřední orgány státní správy.
6. Organizace, pravomoc a působnost orgánů územní samosprávy.
7. Obecní a krajské zřízení, místní a krajské referendum.
8. Přestupkové právo – správní právo trestní.
9. Správní řízení (pojem, podstata a zásady správního práva procesního).
10. Průběh správního řízení (zahájení, přerušení a zastavení správního řízení).
11. Vydání rozhodnutí (rozhodnutí, smír, usnesení a zvláštní rozhodnutí), přezkum správních rozhodnutí (včetně přezkumu soudního).
12. Veřejná správa a právo na informace.

Zaměření předmětu:

Cílem je rozvíjet znalosti z oblasti veřejné správy, a to ve vazbě na problematiku managementu, o teoretické poznatky zaměřené na problematiku řízení ve veřejné správě.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

V rámci studia student získá základní přehled o metodách a technikách různých druhů řízení ve veřejné správě. Student si osvojí klíčové znalosti interního fungování systému řízení veřejné správy včetně mnohých specifik, úskalí, příkladů dobrých praxí i chyb.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Základní pojmy a vymezení z hlediska managementu, specifika řízení ve veřejné správě.
2. Teoretické přístupy a koncepty (New public management, Dobré vládnutí).
3. Analýza a rozhodování ve veřejné správě.
4. Manažerské role, komunikace a řešení problémů.
5. Manažerské funkce – plánování (včetně strategického) ve veřejné správě.
6. Manažerské funkce – organizování ve veřejné správě.
7. Manažerské funkce – vedení a motivování ve veřejné správě.
8. Manažerské funkce – kontrola ve veřejné správě.
9. Finanční řízení, hospodaření, rozpočtování.
10. Řízení lidských zdrojů.
11. Řízení kvality a změn.
12. Etika práce manažera, boj proti korupci a podvodům.

Zaměření předmětu:

Předmět prohlubuje znalosti a dovednosti studentů v oblasti veřejné politiky, a to se zaměřením se na jednotlivé fáze veřejně-politického (VP) cyklu. Tyto fáze (nastolení agendy, formulace politik, rozhodování, implementace, evaluace) jsou s ohledem na svá konceptuální východiska představeny během přednášek.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Studenti následně budou schopni aplikovat specifické poznatky o vybrané fázi VP cyklu při tvorbě vlastní veřejné politiky/programu.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Veřejně politický proces.
2. Fáze vymezování a uznávání problémů.
3. Nastolování agendy.
4. Formulace veřejných politik.
5. Rozhodování ve veřejné politice.
6. Strategické řízení.
7. Implementace veřejných politik.
8. Hodnocení veřejné politiky.
9. Finanční a ekonomické metody hodnocení veřejné politiky.
10. Mimotržní metody hodnocení veřejné politiky.
11. Manažerské metody hodnocení veřejné politiky.
12. Jak porozumět veřejné politice.

Zaměření předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty se základními politologickými pojmy, teoriemi a tématy, které souvisejí s komparací politických systémů. V rámci přednášek bude představena komparativní metoda, základní pojmy a koncepty komparativní metody a proměny komparativního přístupu. Přiblíženy dále budou základní aspekty moderních demokracií i nedemokratických systémů, teoretické aspekty demokratické tranzice a konsolidace politických systémů.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Hlavní část předmětu se zaměřuje na vymezení hlavních specifik politických systémů vybraných zemí a jejich vzájemné srovnání. Důraz je kladen zejména na vývoj a strukturu klíčových politických aktérů, způsob formování vládních koalic a jejich stabilitu a důsledků pro fungování, koncipování a realizaci veřejných politik.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Komparativní metoda v politologii, vývoj a proměny komparativního přístupu.
2. Teorie moderních demokracií a nedemokratických režimů.
3. Základní aspekty demokratických politických systémů.
4. Politický systém Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
5. Politický systém Francie a Švýcarska.
6. Politické systémy Německa a Rakouska.
7. Teorie přechodu k demokracii a demokratické konsolidace.
8. Transformace postkomunistických zemí střední a východní Evropy po roce 1989.
9. Politický systém Polska.
10. Politický systém Maďarska a Slovenska.
11. Politické systémy zemí bývalé Jugoslávie: Srbsko, Slovinsko a Bosna a Hercegovina.
12. Politický systém Ruské federace.

Zaměření předmětu:

Předmět veřejné finance navazuje na základní kurz ekonomie a rozšiřuje okruh problémů o další poznatky z oblasti veřejných financí. Klíčové otázky, na které se soustředí pozornost v rámci tohoto předmětu, jsou: problematika státních zásahů, důvody existence veřejných financí, charakteristika fiskálního systému, daně a jejich správa, veřejné výdaje a jejich efektivnost, veřejné zakázky.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Studenti budou v souvislosti s uvedenými otázkami obeznámeni se současnou situací v České republice.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Úvod do veřejných financí.
2. Veřejná volba a její uplatnění ve veřejných financích.
3. V rámci „rámce“ veřejných financí (aneb kdo je v něm).
4. Státní rozpočet.
5. Zaplať daň: hlavní povinnost občana (aneb o nenávratnosti a nedobrovolnosti veřejných financí).
6. Daně v ČR.
7. Veřejné výdaje, veřejné služby a statky, veřejné zakázky (aneb o neekvivalenci veřejných financí).
8. Makro- a mikroekonomické dopady veřejných výdajů.
9. Deficit a dluh (aneb o tom, kdo to bude platit a kdy).
10. Prostorové aspekty veřejných financí.
11. Místní finance.
12. Jsme v EU a veřejné finance jsou i tam: další „rámec“ rámců?

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Cílem předmětu je seznámit studenty s principy metodologie sociálních věd a základními metodami a technikami sociálně vědního výzkumu, které jsou prakticky využitelné v rámci přípravy a realizace tzv. „evidence based policy“ – tedy politik založených na detailní znalosti sociální reality v daném kontextu.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Výsledkem kurzu je i) pochopení hlavních principů metodologie vědecké a výzkumné práce v oblasti sociálních a politických věd, ii) schopnost studujících orientovat se v celé šíři kvalitativních a kvantitativních metod výzkumu a znát principy a podmínky jejich použití, iii) ovládat základy kvalitativní i kvantitativní analýzy dat, iv) schopnost studujících připravit a realizovat vlastní empirický výzkumný projekt.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Sociálně vědní výzkum a možnosti jeho aplikace v oblasti přípravy sociálních a veřejných politik.
2. Metodologie vědecké práce: základy teorie vědy – role paradigma ve výzkumu - hlavní koncepty.
3. Principy vzniku teorií ve výzkumu: operacionalizace, hypotéza, objektivita a otázka hodnotové neutrality ve výzkumu.
4. Příprava výzkumného projektu, proces výzkumu, design výzkumu.
5. Etická pravidla výzkumu, stanovení výzkumné otázky.
6. Volba adekvátní metody sběru dat, sampling v kvalitativním a kvantitativním výzkumu a jeho hlavní principy.
7. Vybrané kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu: dotazníkové šetření.
8. Vybrané kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu: Focus groups, hloubkové rozhovory.
9. Vybrané kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu: pozorování, case study, desk research, data mining.
10. Hlavní principy analýzy kvalitativních dat a jejich prezentace (principy grounded theory a kvalitativního kódování).
11. Hlavní principy analýzy kvantitativních dat a statistického zpracování sociálně vědních dat.
12. Zásady a principy přípravy vlastního výzkumného projektu a závěrečné výzkumné zprávy.

Zaměření předmětu:

Předmět uvádí studenty do základních principů navrhování (designu) veřejných politik. Kurz je teoreticky i prakticky zaměřen na výběr a aplikaci veřejně-politických nástrojů odpovídající stanoveným cílům politik. V tomto ohledu jsou představeny a analyticky reflektovány hlavní typologie veřejně-politických nástrojů (vč. substantivního a procedurálního rozlišení), dále pak kombinace a konstituence veřejně-politických nástrojů, jimiž navrhovatelé disponují. Poznatky o probíraných nástrojích designu a jejich kombinacích jsou doplněny poznatky z praxe vč. charakteristik a dilemat navrhovatelů/tvůrců politik a též praktickými příklady použití designu pro tvorbu politik vč. relevantních limitací.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Studijní povinnosti, úvod do problematiky.
2. K čemu je design politik: moderní teorie vládnutí a řízení.
3. Design politik: hlavní konceptuální přístupy.
4. Veřejně-politické nástroje: hlavní poznatky vč. historického vývoje.
5. Veřejně-politické nástroje: typologie, jejich vývoj a význam.
6. Veřejně-politické nástroje: kombinace a konstituence.
7. Veřejně politické nástroje: aplikace.
8. Design v praxi: prezentace vybraného tvůrce politik.
9. Design v praxi: prezentace a diskuze studentských návrhů politik.
10. Kdo jsou skuteční tvůrci politik a jaké jsou jejich charakteristiky (poznatky z výzkumu).
11. Hlavní dilemata designu veřejných politik.
12. Design veřejných politik: akontabilita a etické aspekty.

Zaměření předmětu:

Vyvážený území rozvoj je chápán jako klíčový prvek soudržnosti jakéhokoliv politického celku. Cílem regionální politiky je proto snižování regionálních disparit. Jako taková je jednou z důležitých politik prosazovaných v rámci Evropské unie.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Cílem předmětu je ukázat a vysvětlit principy a vývoj regionální politiky a její zasazení do existujícího systému politik na evropské, národní a regionální úrovni. V tomto rámci bude tato politika charakterizována jako nástroj regionálního rozvoje. Při výkladu bude kladen důraz především na problematiku aplikace vybraných teoretických regionálně ekonomických konceptů v praxi.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Regionální rozvoj - základní koncepty a pojmy.
2. Teorie regionálního rozvoje – historický vývoj I.
3. Teorie regionálního rozvoje – historický vývoj II.
4. Regionální politika jako nástroj regionálního rozvoje – problematika převodu teoretických konceptů do praxe I.
5. Regionální politika jako nástroj regionálního rozvoje – problematika převodu teoretických konceptů do praxe II.
6. Cíle regionální politiky (EU) a její principy.
7. Historie regionální politiky v Evropě.
8. Historie regionální politiky v České republice (Československu).
9. Současná regionální politika EU, její instituce a nástroje (s důrazem na strukturální a investiční fondy).
10. Současná regionální politika v České republice a jejích regionech, její instituce a nástroje (s důrazem na operační programy).
11. Regionální politika v systému politik na úrovni EU a České republiky.
12. Budoucnost regionální politiky.

Zaměření předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty s teorií a praxí bezpečnostní politiky. Po absolvování předmětu se studenti orientují v bezpečnostní politice na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, jsou schopni analyzovat a predikovat bezpečnostní rizika a hrozby a navrhovat opatření ke zlepšení bezpečnostní situace.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Studenti si zdokonalí svou schopnost kriticky a komplexně uvažovat o efektivitě různých opatření v rámci bezpečnostní politiky a prohloubí svoje dosavadní znalosti o jevech, které představují citelnou hrozbu pro bezpečnost občanů.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Bezpečnost. Bezpečnostní terminologie.
2. Tradiční a kritické přístupy ke studiu bezpečnosti.
3. Analýza rizik a predikce bezpečnostních hrozeb.
4. Bezpečnostní systém ČR a strategické dokumenty.
5. Mezinárodní spolupráce států v oblasti bezpečnostní politiky (NATO, OSN).
6. Obranná bezpečnostní politika ČR.
7. Zahraniční bezpečnostní politika EU.
8. Vnitřní bezpečnostní politika ČR.
9. Bezpečnostní politika na lokální úrovni ČR.
10. Krizový management.
11. Integrovaný záchranný systém v ČR.
12. Privatizace bezpečnosti a zajišťování bezpečnostní nestátními aktéry.

Zaměření předmětu:

Předmět reaguje na trendy multidisciplinarity ve vzdělávání, na skutečnosti, že obsah vysokoškolsky vzdělaných ekonomů musí být koncipován do všech oblastí národního hospodářství. Obsahově se předmět věnuje teoretickým otázkám sociální politiky, tj. těm, které se zabývají převážně zkoumáním procesů tvorby a realizace sociální politiky. Objasňuje hodnotová východiska, funkce a principy sociální politiky, vysvětluje její obsah, nástroje, legislativu a organizaci.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Cílem kurzu je seznámit posluchače s aktuálními trendy sociální politiky, analyzovat současné problémy a naučit posluchače samostatné analýze a hodnocení problémů, interpretovat teoretické přístupy a identifikovat vhodné nástroje k řešení praktických problémů.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Sociální politika – pojem, systém, formy, pojetí, aktéři, nástroje.
2. Účast státu v sociální politice – welfare state, názory na účast státu v sociální politice, komparace.
3. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti – vymezení, faktory, funkce, organizace, teorie konstrukce dávek, financování.
4. Sociální zabezpečení – důchodové zabezpečení, zabezpečované životní situace, současný stav a perspektivy důchodového zabezpečení.
5. Sociální zabezpečení – státní sociální podpora, rodinná politika, možné přístupy k zabezpečení rodin s dětmi.
6. Sociální zabezpečení – sociální pomoc, základní nástroje, sociální potřebnost, sociální práce, sociální služby.
7. Zdravotní politika – východiska, předpoklady, systémy zdravotní péče, možnosti financování, poskytovatelé zdravotní péče.
8. Vzdělávací politika – obsah, cíle, principy a úloha státu a ostatních subjektů ve vzdělávací politice, financování a efektivnost.
9. Bytová politika – funkce státu, bytové systémy a nástroje bytové politiky, sociální bydlení, programy státní podpory bydlení.
10. Politika trhu práce a zaměstnanosti – formy nezaměstnanosti, měření nezaměstnanosti, princip flexicurity na trhu práce, nové formy zaměstnávání, měnící se trh práce (Industry 4.0).
11. Problém marginalizace a sociálního vyloučení – chudoba, sociální vyloučení, koncept sociálního vyloučení, systémy sociální ochrany.
12. Perspektivy a trendy v sociální politice v ČR a v EU – strategie modernizace sociální ochrany, moderní trendy v zajištění sociálních rizik, sociální ekonomika, aktuální řešení problémy (migrační politika).

Zaměření předmětu:

Studenti si osvojí pokročilé zásady a metody odborné práce, práci s tématem a zejména se zaměří na výběr metod výzkumné části své kvalifikační práce. Studenti zvládnou koncipovat a samostatně napsat odborný text ve formě zadání bakalářské práce, dále budou umět relevantně využívat odborné zdroje s ohledem na téma práce a pracovat s adekvátními výzkumnými metodami a nástroji řešícími odborný problém tématu budoucí bakalářské práce. Budou schopni rozlišit výhody kvalitativního a kvantitativního způsobu výzkumu, budou znát základní nástroje těchto výzkumů a budou schopni je vhodně použít. Studenti se naučí kriticky pohlížet na svůj odborný text, budou konzultovat postup vzniku zadání bakalářské práce a získají tak kompetenci vést dialog na specifické odborné téma. Zpracováním zadání bakalářské práce studenti se dobře připraví na vlastní psaní bakalářské práce a na obhajobu své bakalářské práce před odbornou komisí.

Student bude po absolvování předmětu schopen: - definovat a konkretizovat téma práce; - vyhledat a zhodnotit relevantní zdroje k tématu; - zvolit a umět použít vhodnou metodologii zpracování empirické části práce; - koncipovat zadání bakalářské práce podle zadané šablony.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Úvod do odborného obsahu práce I.
2. Úvod do odborného obsahu práce II.
3. Vybrané výzkumné metody a techniky vhodné pro zpracování bakalářské práce. Etika výzkumu.
4. Typy výzkumů - kvalitativní a kvantitativní přístup, metody získávání dat a údajů: výhody a nevýhody jednotlivých postupů.
5. Stanovení výzkumného problému, výzkumných otázek, hypotéz a designu výzkumu.
6. Sběr dat, volba výzkumného nástroje, určení výzkumného vzorku.
7. Proměnné, operacionalizace, hypotézy
8. Logika kvantitativního výzkumu, nároky, kladené na výzkumné nástroje, tvorba dotazníku.
9. Kvalitativní výzkum – specifika rozhovorů, zaznamenávání dat, kódování.
10. Interpretace a zpracování výsledných dat.
11. Obsahová strukturalizace a hierarchizace textu a hlavních částí bakalářské práce, formální a obsahová podoba bakalářské práce, charakteristika jednotlivých základních částí bakalářské práce.
12. Time management, efektivní časový plán postupu prací při zpracovávání bakalářské práce, prezentace bakalářské práce, příprava na diskusi a rozpravu v rámci obhajoby bakalářské práce.

Zaměření předmětu:

Předmět uvádí studenty do tematiky implementace veřejných politik. V rámci kurzu je nejprve vysvětlen význam implementace v procesu tvorby politik vč. evoluce pojmu. Jsou prezentovány a analyzovány základní analytické přístupy k implementaci vč. syntetických (kombinace top-down a bottom-up) či alternativních (multiple streams approach, multiple governance framework). Na příkladech jsou následně vysvětleny přednosti a limitace jednotlivých přístupů (jak teoretického tak empirického rázu) a z nich vyvozeny poznatky o současném stavu a dilematech implementačního výzkumu.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Studijní povinnosti a úvod do problematiky (význam implementace).
2. Historický vývoj pojmu.
3. Implementace: přístup „shora-dolů“ jeho přednosti a nedostatky.
4. Implementace: přístup „zdola-nahoru“, jeho přínosy a nedostatky.
5. Implementace: alternativní a syntetické přístupy.
6. Implementace: aktéři a instituce.
7. Nástroje implementace.
8. Hodnocení implementace politik.
9. Implementace v praxi: pohled vybraného realizátora politiky.
10. Realizátoři politik a jejich dilemata.
11. Implementace: akontabilita a etické aspekty.
12. Současný stav implementačního výzkumu.

Zaměření předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty s problematikou decentralizačních procesů v Evropě z hlediska teorií, modelů a typů s ohledem na vývoj decentralizačních procesů v zemích západní Evropy po roce 1945 a v zemích střední a východní Evropy po roce 1989. Kurz představuje hlavní modely a typy podle stupně decentralizace podle přenesených pravomocí a podrobněji zachycuje decentralizační procesy ve Velké Británii, Francii, Španělsku, Itálii. Navazující část zachycuje decentralizační procesy v zemích střední a východní Evropy po roce 1989, přičemž hlavní pozornost je věnována decentralizačním procesům v České republice. Druhá část kurzu je zaměřena na lokální politickou, typologií komunálních systému v Evropě.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Moderní stát a územní samospráva, předpoklady fungování samosprávy.
2. Víceúrovňové vládnutí: koncepce, modely a typy.
3. Historický vývoj decentralizačních procesů v západní Evropě. Případy Velké Británie a Francie.
4. Historický vývoj decentralizačních procesů v západní Evropě. Případy Španělska a Itálie.
5. Federalismus v Evropě.
6. Decentralizační procesy v zemích střední a východní Evropy po roce 1989.
7. Lokální politika, typologie komunálních systémů v Evropě, vztahy mezi lokální a regionální úrovní.
8. Komunální uspořádání v zemích střední Evropy, komunální politika v České republice.
9. Teorie voleb druhého řádu.
10. Lokální a regionální politické elity, role politických stran na lokální a regionální úrovni.
11. Nástroje přímé demokracie na lokální a regionální úrovni.
12. Reprezentace lokálních a regionálních zájmů na Evropské úrovni, princip subsidiarity.

Zaměření předmětu:

Životní prostředí – environment – je dlouhodobě předmětem zájmu mnoha disciplín. Jako explicitní politické téma se však objevuje až v druhé polovině 20. století. Od té doby se stává nepominutelnou součástí politické agendy vyspělých zemí.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Cílem předmětu je ukázat a vysvětlit příčiny vzniku, principy a vývoj environmentální politiky a její zasazení do existujícího systému politik na evropské, národní a regionální úrovni.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Životní prostředí a jeho chápání v historickém exkurzu – od přírody k přírodním zdrojům.
2. Životní prostředí jako politický problém, příčiny vzniku environmentální politiky a její cíle. Životní prostředí jako jeden z limitů rozvoje.
3. Základní teoretické koncepty environmentální politiky a problémy jejich politické aplikace I.
4. Základní teoretické koncepty environmentální politiky a problémy jejich politické aplikace II.
5. Ekonomická hodnota přírody (přírodních zdrojů), problematika jejího vyjádření a praktické aplikace v tržní ekonomice (ekologická stopa, ekosystémové služby).
6. Historie environmentální politiky v Evropě.
7. Historie environmentální politiky v České republice (Československu).
8. Současná environmentální politika Evropské unie – její nástroje a institucionální zabezpečení, zasazení do systému politik EU.
9. Současná environmentální politika České republiky – její nástroje a institucionální zabezpečení, zasazení do systému politik České republiky.
10. Environmentální (zelený) extrémismus.
11. Environmentální (zelený) populismus.
12. Očekávaný vývoj environmentální politiky.

Zaměření předmětu:

Předmět uvádí studenty do problematiky vzdělávací politiky na všech stupních (od základního po vysokoškolské vzdělávání). V rámci předmětu jsou představeny a analyzovány základní témata zahrnující cíle, procesy tvorby a způsoby implementace vzdělávacích politik, hlavní zainteresovaní aktéři a instituce. Dále jsou prezentovány nástroje vzdělávací politiky, způsoby ověřování (testování) a hodnocení výsledků vzdělávání a též specifické problémy vzdělávacích politik (v rámci jejich reforem). Specifická pozornost je věnována situaci v České republice.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Studijní požadavky, úvod do tematiky vzdělávání.
2. Vzdělávací cíle a funkce, úrovně vzdělávání, ISCED stupnice.
3. Konceptuální modely vzdělávání a implementace.
4. Hlavní aktéři vzdělávání (mimo učitelů).
5. Vzdělávací instituce vč. mezinárodních (OECD, UNESCO).
6. Učitelé a jejich význam ve vzdělávání.
7. Nástroje vzdělávacích politik.
8. Hodnocení procesů a výsledků vzdělávání (testování vč. mezinárodních (PISA)).
9. Reformy vzdělávání (vč. ČR).
10. Vzdělávání a vzdělávací politiky v ČR.
11. Vysokoškolské vzdělávání: význam a specifika.
12. Hlavní problémy vzdělávání v ČR.

Zaměření předmětu:

Předmět navazuje na kurz Metodologie odborné práce. Cílem je seznámit studenty se závaznou metodikou pro psaní kvalifikačních prací, obsahovými a formálními požadavky kladenými na zpracování prací tohoto druhu a poskytnout jim informace usnadňující zpracování bakalářské práce na požadované odborné úrovni a připravit je na její úspěšnou obhajobu.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Teze pro zpracování bakalářské práce (v přiměřeném rozsahu 5 normostran stran, obsahující zejména cíl práce, metody a návrh postupu zpracování);.
2. Koncept bakalářské práce (rozpracovaná teoretická i praktická část, v rozsahu 10-15 normostran).

Zaměření předmětu:

Základním cílem předmětu je umožnit studentům komplexní pohled na vnější prostředí vývoje české ekonomiky, který je tvořený vývojem světové ekonomiky a mezinárodní politiky. Jejich vzájemný vztah získává na důležitosti nejen z pohledu pochopení hlavních determinant vývoje okolního světa v současnosti, ale také v získání komplexního pohledu na vzájemné působení ekonomických faktorů na mezinárodní politický vývoj, který je silně ovlivňován ekonomickými zájmy, ale i v obráceném vztahu, kde mezinárodní ekonomické vztahy jsou výrazně pod vlivem geopolitických zájmů politických kruhů.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Předmět a metody zkoumání mezinárodní ekonomiky a politiky.
2. Víceúrovňová struktura globální ekonomiky.
3. Subjekty globální ekonomiky a mezinárodní politiky.
4. Systém mezinárodních ekonomických vztahů a politické determinanty jeho vývoje.
5. Principy, mechanismy, nástroje a teoretické koncepce mezinárodních ekonomických a politických vztahů.
6. Vznik, vývoj a perspektivy globální ekonomiky.
7. Dynamika vývoje současné globální ekonomiky a geopolitiky.
8. Strukturální vývoj a změny globální ekonomiky a geoekonomiky a jejich budoucnost.
9. Globální problémy a rozpory globální ekonomiky a jejich vztah ke geopolitice.
10. Institucionální nástavba mezinárodní ekonomiky a politiky.
11. Geopolitika a geoekonomika jako součást mezinárodní politiky a její vliv na globální ekonomiku.
12. Struktura a koncepce globálního řízení ( governance) z hlediska globální ekonomiky a geopolitiky.

Zaměření předmětu:

Předmět obsahuje poznatky týkající se finančních nástrojů určených pro realizaci veřejných politik na úrovni EU a ČR. Jde zejména o Evropské strukturální a investiční fondy, zkráceně ESIF (a to jak ve vazbě na kohezní politiku EU, tak i ostatní politiky EU) a jejich konkrétní uplatnění v podmínkách ČR, a to včetně analýzy operačních programů a konkrétních projektů, jejich rizik a problematiky korupce a podvodů.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Základní pojmy ve vazbě na fondy EU a finanční nástroje.
2. Vybrané politiky EU, Evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) – ESF, ERDF, ostatní fondy.
3. Fondy EU ve vazbě na Agendu 2030 (příležitosti, hrozby).
4. Data a analýzy týkající se fondů EU a projektů z nich financovaných.
5. Zaměstnanci zabývající se řízením operačních programů, projektů – role, povinnosti a práva.
6. Problematika korupce a podvodů ve vazbě na fondy EU.
7. Finanční řízení ve vazbě na fondy EU.
8. Zásady dotačního managementu.
9. Řízení dotačních projektů (investiční, neinvestiční projekty).
10. Veřejné zakázky – specifika financování z fondů EU.
11. Kontrola prostředků z fondů EU, evaluace projektů, 3E (hospodárnost, efektivnost, účelnost).
12. Analýzy rizik ve vazbě na fondy EU.

Zaměření předmětu:

Cílem předmětu je studenty podrobně seznámit se základním rámcem kriminální politiky, pojmoslovím, teoriemi, historickým vývojem i současnými trendy a metodami výzkumu kriminality. Studenti tak získají teoretické znalosti a praktické dovednost z oblasti prevence, kontroly a omezování kriminality.

Výstupy předmětu – výstupy učení:

Po absolvování kurzu by studenti měli být schopni kriticky analyzovat současnou kriminální politiku a navrhovat inovativní opatření k redukci zločinu ve veřejném sektoru a soukromých organizacích.

Hlavní témata – obsah předmětu:

1. Základní pojmy, teorie a přístupy ke kriminální politice.
2. Aktuální stav kriminality v ČR – rozsah, struktura a vývoj.
3. Pachatel: Teoretické přístupy k vysvětlení kriminálního chování.
4. Oběť: Viktimizace, latentní kriminalita a strach z kriminality.
5. Systémy prevence kriminality v ČR a zahraničí.
6. Situační a sociální prevence kriminality.
7. Kontrola kriminality a její nástroje.
8. Trestní politika: Kriminalizace, efektivita a účel trestání.
9. Sankční politika: Tradiční a alternativní tresty.
10. Penologie a nové trendy ve vězeňství.
11. Aktuální a mezinárodní trendy kriminální politiky.
12. Evaluace kriminální politiky a výzkum kriminality.

Náplní předmětu je příprava bakalářské práce pod vedením vedoucího práce. Studující má za povinnost během přípravy práce konzultovat se vedoucím práce pomocí osobních konzultací anebo e-mailem minimálně v těchto etapách (splnění konzultací je podmínkou udělení zápočtu v příslušných předmětech, jejichž náplní je příprava bakalářské práce):

• teze pro zpracování bakalářské práce (v přiměřeném rozsahu cca 10-15 stran, obsahující zejména cíl práce, metody a návrh postupu zpracování);
• koncept bakalářské práce (rozpracovaná teoretická i praktická část);
• vždy, když chce studující významně změnit postup zpracování.