„Největší rizika vznikají v těch nejlepších časech“ říká Lukáš Pfeifer, vyučující na Ambis

#AmbisPeople: „Největší rizika vznikají v těch nejlepších časech“ říká Lukáš Pfeifer, vyučující na Ambis, se kterým se studenti Bezpečnostního managementu v regionech potkávají na předmětu Základy ekonomie.

Lukáš Pfeifer, analytik České národní banky, který na vysoké škole Ambis učí ekonomii, v rozhovoru mluví nejen o prestižních oceněních, která získal v listopadu loňského roku, ale i o svých nevšedních koníčcích a pracovních zkušenostech.

V listopadu loňského roku jste se stal vítězem soutěže mladých ekonomů o cenu profesora Františka Vencovského a zároveň jste získal třetí místo v soutěži Mladý ekonom vyhlašované Českou společností ekonomickou. Co vás vůbec vedlo k tomu, abyste se do soutěží přihlásil?

Ocenění jsem získal za dva články, na kterých se mnou spolupracoval Martin Hodula. Jestli mě paměť neklame, tak přihlásit naše příspěvky byl jeho nápad. Já v tomto směru nejsem příliš aktivní typ akademického pracovníka, který se účastní ročně mnoha konferencí a své články posílá do soutěží tohoto typu.

Odkud se s Martinem Hodulou, který působí na Vysoké škole Báňské v Ostravě, znáte a jak vlastně spolupráce na dálku probíhá?

Martin mně asi před rokem kontaktoval s žádostí podílet se na výzkumu ČNB. Od té doby úspěšně spolupracujeme a vzdálenost Praha – Ostrava tomu není překážkou. Když má Martin cestu do Prahy, tak se nad projekty zamyslíme u piva, ale jinak si vystačíme s počítačem a telefonem.

Pracujete jako analytik v ČNB. Co přesně taková pozice obnáší?

Pracuji v sekci finanční stability, kde analyzujeme rizika, jejichž projev by mohl způsobit problémy celého finančního systému. V případě, že takové riziko identifikujeme, zavádíme nástroje tzv. makroobezřetnostní politiky, které mají za cíl vznik těchto rizik omezit a zvýšit odolnost bank pro případ nepříznivého vývoje. Možná si říkáte, že v současné době asi nemáme nic moc na práci, když se naší ekonomice tolik daří. To je ale zásadní omyl. Největší rizika pro finanční stabilitu totiž vznikají v ekonomicky nejlepších časech – tomu se říká paradox finanční stability.

Své vzdělání jste získal na VŠE. Proč jste se rozhodl studovat zrovna na této škole?

Po složení maturity na Střední odborné škole v Plasích, odkud pocházím, jsem studoval bakalářské studium na Ekonomické fakultě ZČU v Plzni. Chtěl jsem si ale rozšířit znalosti v oblasti hospodářské politiky, a tak jsem na magisterský stupeň přešel na Národohospodářskou fakultu VŠE, kde jsem dokončil i doktorský stupeň studia.

Jaká byla vaše první pracovní zkušenost? Jak na ni vzpomínáte?

Moje první pracovní zkušenost z oboru byla v České spořitelně v Plzni a vzpomínám na ni s úsměvem. Trvala totiž asi tak půl hodiny. Do banky jsem šel na půlroční praxi, kterou jsme měli ve škole povinnou a hlavně s očekáváním, že se tam dozvím něco o tom, jak banky fungují. Nakonec jsem vyfasoval pozici recepčního a po několika otázkách klientů na to, kde najdou záchod, jsem svoje angažmá ukončil. První skutečnou práci na plný úvazek jsem získal na Ministerstvu Financí, kde jsem se zabýval zejména regulací bankovního sektoru. Bylo to krátce po poslední finanční krizi, kdy se regulace bankovního sektoru výrazně zpřísňovala, takže práce bylo dost a byla zajímavá.

Jaké bylo vaše vysněné povolání, když jste byl malý?

To první si nepamatuji, ale od útlého věku jsem chtěl být hajný, což stále platí. Manželka ale tvrdí, že na to mám času dost.

Jaké máte koníčky? Je vaše práce i vaším koníčkem?

Svoji práci mám rád, ale rozhodně nejsem workoholik, a proto ji mezi koníčky neřadím. Rád cestuji, fotím, jezdím na kole a vyhledávám klid přírody. Mezi moje méně obvyklé koníčky patří včelaření a sadařství. Založil jsem si sad starých českých odrůd jabloní a zvýšit produkci jablek mně pomáhá prozatím pět včelstev. V ekonomii se tomu říká pozitivní externalita.

Co vás vedlo k tomu začít učit na vysoké škole?

Po ukončení doktorského stupně studia se tato možnost nabízela. Výuka bývá po osmi odpracovaných hodinách náročná, jedná se ale o zajímavý doplněk k mojí kancelářské práci. Energií mě dobíjí studenti, u kterých vidím zájem, kteří diskutují a chtějí se dozvědět víc. Těch ale bohužel nebývá moc.

Pro některé studenty je ekonomie velký strašák. Co byste takovým studentům poradil, aby si ji dokázali oblíbit?

Myslím, že hlavní problém velké části studentů spočívá v tom, že předměty považují za povinnost, kterou musejí splnit absolvováním zkoušky, a tím to pro ně končí. To je pak ohromná škoda vynaloženého času. Ten přístup by měl být jiný. Každý předmět by měli pojmout jako možnost rozšířit si obzory, pochopit platné vztahy v dané vědě a jejich přesah do praktického života. Pokud by předmět pojali takto, pak by pro ně prospěch ze získaných vědomostí nekončil termínem absolvováním zkoušky.

Děkujeme Lukáši Pfeiferovi za poskytnutí rozhovoru.