Moderní rétorika a argumentace

Zaměření předmětu

Cílem předmětu „Moderní rétorika a argumentace“ je nejen teoretické, ale především praktické
zvládnutí řečnického umění – formulovat myšlenky a vystupovat na veřejnosti. Důraz se klade na
praktickou stránku předmětu, a to na schopnost optimálně komunikovat na veřejnosti a před
publikem. Audio a videonahrávky studenta a jejich analýza, analýza řečových vzorů budou součástí
praktického nácviku. Soustředíme se na analýzu řečnických zručností českých osobností z kultury a
politiky. Důraz budeme klást také na argumenty a argumentaci. Obeznámíme se s argumentačními
strategiemi a se zavádějící argumentací. Teoretické znalosti se budou aplikovat na praktických
cvičeních. Rétorické projevy a cvičení se budou natáčet na kameru a analyzovat.

 

Po úspěšném absolvování předmětu budou studenti schopní:

  • vnímat rétoriku jako dekodér přesvědčování tím, že nás učí o “tricích”, které používáme k přesvědčování toho druhého.
  • prakticky zvládnout stavbu a strukturu projevu: INVENCE-USPOŘÁDÁNÍ-STYL-PAMĚŤ-PŘEDNES
  • aplikovat různé druhy argumentace pomocí praktických cvičení
  • získat kontrolu nad časem a ovládat řešení problémů z hlediska časové postupnosti minulost–přítomnost – budoucnost.
  • uplatňovat při argumentaci logos, étos, patos
  • ovládat techniky řešení problémů (např. kdy a jakým způsobem ustoupit)
  • používat vhodnou argumentaci při řešení problémů
  • vhodně reagovat na argumentaci komunikačního partnera (kolega, zákazník, vedoucí pracovník, veřejnost)
  • analyzovat argumentační strategie podle komunikační situace
  • aktivně poslouchat komunikačního partnera při rokovaní a vhodně reagovat na prezentovanou argumentaci, podle stanoveného cíle a orientovat se v argumentaci
  • aplikovat příklady a fakta jako součást argumentace
  • vhodně používat argumenty jako reakci na komunikaci respondenta
 

Hlavní témata - hlavní problémové okruhy

  1. Význam rétoriky. Rétorika jako dekodér přesvědčování. Nonverbální komunikace. (Funkce nonverbální komunikace. Vizuální kanál. Taktilní kanál. Auditivní kanál.)
  2. Sluchové signály. Hlas –dynamický a temporální aspekt. Artikulace, akcent, zdůraznění.
  3. Dýchání a řeč. zásady správného řečového dýchání. Rétorické strategie.
  4. Informativní řeč. zprostředkování faktů, poznatků a informací.
  5. Persuasivní řeč. formování názorů, posilnění existující myšlenky.
  6. Situační projev. Text a jeho srozumitelnost při projevu. Struktura hovořeného textu.
  7. Srozumitelnost a struktura projevu. Vnitřní a vnější členění. Vlastnosti argumentace. Struktura argumentu (Složené argumenty. Modelování argumentů) Argumenty: platnost, přijatelnost a přesvědčivost
  8. Argumentační strategie. Volba argumentační strategie podřizujeme cíli, který chceme argumentací dosáhnout
  9. Zneužívání argumentace. (Aktér sugestivně prezentuje argumenty, které nejsou platné tak, že adresát je fakticky bezmocný a akceptuje je. Aktér používá rozmanité argumentační triky, jejich jediným cílem je ovlivnit adresáta nezávisle od toho, jestli se použitými argumenty sleduje objektivnost a pravdivost.
  10. Zavázející, chybné, případně tendenční využívání argumentace jako zachycení různých verzí argumentačních chyb a podvodů.
  11. Posuzování chybnosti argumentace. Argumenty, které jsou ve svojí podstatě chybné v tom smyslu, že při jakémkoliv použití takového argumentu se dopouštíme chyby či podvodu; na druhé straně máme argumenty, které je možno použit korektním způsobem, teda bez toho, abychom se dopustili zavázení. V tomto případě chyba, resp. podvod není primárně daný konkrétní podobou argumentu, ale možná specifikami jeho použití v konkrétní situaci.
  12. Důvody chybné argumentace a používání nekorektních argumentů. Jedním z typických důvodů je používání toho stejného výrazu ve vícerých významech; jiným je zase používání emotivně laděného a sugestivního jazyka namísto věcné, tedy emocionálně neutrální terminologie; dalším důvodem zase může být zavedení nového významu pro určitý výraz (neraz) bez toho, aby adresátovi argumentu byla tato skutečnost zřejmá.