Orientační studijní plán

Cíl předmětu:

Předmět si klade za cíl seznámit studenty se základními problémy a teoriemi politologie. Pozornost je věnována otázkám vývoje a vzniku oboru, a to i u nás. Předmět se zaobírá mj. problematikou moci, panství, legitimity, politické kultury, rolí voleb a politických stran. Stranou pozornosti nezůstanou ani klasifikace volebních systémů a politických systémů.

Obsah předmětu:

1. Vymezení pojmu politologie a politická věda, historické prosazování politické vědy jako samostatné vědecké disciplíny, mezinárodní klasifikace politické vědy.
2. Dvě koncepce politické vědy. Co je politika? Cíle a funkce politiky.
3. Moc, její definice. Typy panství a legitimity (M. Weber).
4. Stát, funkce státu, formy státu a formy vlády.
5. Politická sociologie a sociologie politiky podle Sartoriho.
6. Politika a společnost: politika-nadstavba (marxismus) a ”primát politiky” (Aron); elitismus (Michels, Pareto, Mills) a pluralismus (Aron, Dahl).
7. Politická a nepolitická politika, typy politické kultury (Almond, Verba), demagogie a populismus.
8. Co je politická teorie. Existují paradigmata v politické vědě? Politické teorie a politické ideologie.
9. Konflikt, konkurence a integrace.
10. Aktéři politického života – zájmové a nátlakové skupiny, politické strany a jejich systémy, jejich vznik, vývoj a klasifikace.
11. Volby a volební systémy, politický marketing.
12. Demokratické a nedemokratické (autokratické) politické systémy.

Cíl předmětu:

Předmět buduje základní znalosti a dovednosti v oblasti veřejné politiky. Studenty seznamuje se základními pojmy v oblasti veřejné politiky, jako je veřejný zájem a vládnutí. Vysvětluje také rozdíly mezi veřejnou politikou jako vědní disciplínou a veřejnou politikou jako sociální praxí. V oblasti hodnot veřejné politiky rozlišuje mezi hodnotami v „policy“, „polity“ a „politics“. Velký důraz se klade na definování jednotlivých aktérů veřejné politiky a pochopení vztahů mezi těmito aktéry. Studenti jsou také seznámeni se základními nástroji veřejné politiky. V průběhu cvičení je pak vysvětlen praktický význam základních pojmů z oblasti veřejné politiky, studenti tyto pojmy identifikují a procvičují na příkladu reálných veřejných politik. Znalosti studentů jsou ověřeny pomocí zápočtového testu a zkoušky.

Osnova:

1. Veřejná politika – jako vědní disciplína a sociální praxe.
2. Veřejný zájem a hodnoty ve veřejné politice.
3. Vládnutí.
4. Stát a orgány veřejné správy.
5. Politické strany a teorie veřejné volby.
6. Občanský sektor.
7. Média.
8. Sítě aktérů.
9. Vztah trhu a státu.
10. Redistribuční funkce státu.
11. Arény a agendy.
12. Nástroje veřejné politiky.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty se základními sociologickými pojmy, teoriemi, tématy a paradigmaty sociologie tak, aby porozuměli sociálním jevům a procesům a hlouběji se zamysleli nad problémy moderní a postmoderní společnosti. Po úspěšném absolvování budou studenti rozumět základním sociologickým pojmům. Výstupy učení jsou zaměřeny na získání základních znalostí a dovedností sociologického myšlení, a zejména pak pochopení hlavních principů sociologického myšlení.

Obsah předmětu:

1. Principy sociologie a sociologické perspektivy, vznik sociologie jako vědy, zakladatelé sociologie.
2. Základní sociologická paradigmata a přístupy, hlavní sociologické teoretické směry a postavy.
3. Kultura, jedinec a společnost, socializace.
4. Konformita, deviace a sociální kontrola.
5. Sociální stratifikace a nerovnost, sociální mobilita.
6. Skupiny, organizace a byrokracie.
7. Ekonomický systém a práce, ekonomická globalizace.
8. Politický systém a jeho provázání s ekonomickým systémem.
9. Hlavní charakteristiky pracovního trhu v ČR v kontextu EU.
10. Základy demografie a hlavní demografické trendy v ČR v evropském kontextu.
11. Urbanizace a životní prostředí.
12. Masová média a komunikace.

Cíl předmětu:

Seznámit studenty se základními ekonomickými kategoriemi, veličinami a modely ekonomické teorie jako teoretickým základem studia navazujících ekonomických a manažerských disciplín. Studenti si osvojí základní ekonomické teoretické přístupy pro individuální rozhodování při řešení problémů v praxi. Po úspěšném absolvování předmětu budou studenti rozumět principům rozhodování ekonomických subjektů na mikroekonomické úrovni a klíčovým faktorům ovlivňujícím makroekonomickou rovnováhu.

Obsah předmětu:

1. Úvod, metody, vybrané základní pojmy.
2. Rozhodování domácností na trzích výrobků a služeb.
3. Rozhodování firem na trzích výrobků a služeb.
4. Rozhodování domácností a firem na trhu práce.
5. Problémy tržního mechanismu, tržní selhání.
6. Měření makroekonomické výkonnosti. Spotřeba vlády.
7. Spotřeba domácností (rozhodování o spotřebě a úsporách).
8. Investice firem (rozhodování o investicích).
9. Zahraniční obchod. Měnový kurz.
10. Trh peněz a cílování inflace.
11. Agregátní poptávka a agregátní nabídka.
12. Analýza ekonomiky z pohledu různých časových horizontů.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty se základními postuláty právní vědy, metodikami aplikace a realizace práva, a to s důrazem na oblast práva soukromého. Studenti budou absolvováním předmětu připraveni zorientovat se v právních textech, kterým dokáží porozumět, a použít právní normy na jednoduché situace.

Obsah předmětu:

1. Pojem práva.
2. Prameny práva.
3. Právní normy.
4. Tvorba právních norem.
5. Subjekty práva.
6. Systém práva a právní kultury.
7. Interpretace práva.
8. Realizace práva.
9. Právní vztahy.
10. Právní odpovědnost.
11. Aplikace práva.
12. Právní stát.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je naučit studenty základním pravidlům tvorby odborného textu. Předmět se zaměřuje na osvojení si zásad odborné práce při zpracování vybraného odborného tématu na základě vyhledání, selekce a utřídění zdrojů a využití získaných znalostí z dosavadního studia včetně dovednosti jejich samostatné aplikace při řešení konkrétního problému. Studentům budou předány zásady tvorby odborné práce, práce s literaturou, dalšími prameny a informačními zdroji. Předmět rozvíjí schopnosti studentů při výběru tématu, určení cílů, metod a postupů odborné práce. Prakticky si vyzkouší metody efektivního učení a práci s odborným textem.

Obsah předmětu:

1. Úvod do metodologie odborné práce.
2. Typologie a struktura odborných textů, charakteristika odborného textu.
3. Citační styly, forma citací a způsob citování.
4. Autorský zákon a publikační etika, plagiátorství.
5. Tvorba a zásady psaní odborných textů.
6. Stylistické, formální, gramatické a typografické zásady psaní odborných textů.
7. Práce s tématem a způsoby vyhledávání informací.
8. Elektronické informační zdroje – druhy, vyhledávání, rešeršní strategie.
9. Hodnocení zdrojů, informací a vědecké práce.
10. Kritická práce s textem, metody kritického myšlení.
11. Metodologie výzkumu – základy.
12. Kvalitativní a kvantitativní výzkum – základy.

Cíl předmětu:

Předmět prohlubuje znalosti a dovednosti studentů v oblasti veřejné politiky, a to se zaměřením se na jednotlivé fáze veřejně-politického (VP) cyklu. Tyto fáze (nastolení agendy, formulace politik, rozhodování, implementace, evaluace) jsou s ohledem na svá konceptuální východiska představeny během přednášek. V průběhu cvičení je pak vysvětlen praktický význam jednotlivých fází VP cyklu pro tvorbu veřejných politik včetně reálných příkladů aplikace. Studenti následně aplikují specifické poznatky o vybrané fázi VP cyklu při tvorbě vlastní veřejné politiky/programu. Souhrnné znalosti studentů o fázích VP cyklu jsou ověřeny v závěrečném testu.

Obsah předmětu:

1. Veřejně politický proces.
2. Fáze vymezování a uznávání problémů.
3. Nastolování agendy.
4. Formulace veřejných politik.
5. Rozhodování ve veřejné politice.
6. Strategické řízení.
7. Implementace veřejných politik.
8. Hodnocení veřejné politiky.
9. Finanční a ekonomické metody hodnocení veřejné politiky.
10. Mimotržní metody hodnocení veřejné politiky.
11. Manažerské metody hodnocení veřejné politiky.
12. Jak porozumět veřejné politice.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je v přehledné, koncizní a komplexní podobě seznámit studenty s nejdůležitějšími politickými proudy politického myšlení od starověku až do současnosti. Nedílnou součástí předmětu je četba primární literatury spojená s rozborem textů v rámci cvičení. Smyslem a účelem je osvojení si schopnosti kriticky posoudit stěžejní problémy a koncepty dějin politických idejí. Základní výukovou metodou je přednáška ke každému z témat, která zasazuje povinnou literaturu do kontextu dějinně-myšlenkového vývoje a podrobně se věnuje vybraným problémům a tématům.

Obsah předmětu:

1. Politické myšlení starověku (Herodótos, Sokrates, Platón, Aristoteles, Thukydides, myšlení římské republiky: Cicero, Marcus Aurelius).
2. Středověké křesťanské politické myšlení: patristika (sv. A. Augustinus) a scholastika (sv. T. Akvinský), Marsilius z Padovy, bl. Jakub z Viterba, Dante.
3. Politické myšlení renesance a reformace, zrod moderní politické filosofie: N. Machiavelli, J. Bodin; M. Luther, J. Kalvín, J. Viklef, B. Spinoza, monarchomachové.
4. Sociální utopisté: J. Harrington, R. Owen, T. More, T. Campanella, Ch. Fourier, F. Bacon, H. de Saint-Simon, É. Cabet, E. - G. Morelly, G. B. de Mably, G. Babeuf, L. A. Blanqui.
5. Osvícenství, přirozené právo, teorie společenské smlouvy a počátky mezinárodního práva: H. Grotius, R. Filmer, T. Hobbes, J. Locke, J. Bentham, D. Hume, J. J. Rousseau, abbé Siéyès, Listy federalistů (A. Hamilton, J. Madison, J. Jay), T. Payne.
6. Politická filosofie 19. století (I): I. Kant, G. W. F. Hegel, A. de Tocqueville, Ch. L. Montesquieu.
7. Politická filosofie 19. století (II): J. S. Mill, E. Burke, K. Marx, B. Engels, anarchismus a syndikalismus.
8. Liberalismus a egalitarismus ve 20. století: J. Rawls, I. Berlin, B. Croce, R. Dworkin, H. L. A. Hart.
9. Pravicová kritika liberalismu (C. Schmitt, G. Gentile), právní positivismus (H. Kelsen), republikanismus (H. Arendt).
10. Komunitarismus (M. Sandel, Ch. Taylor, M. Walzer, A. MacIntyre), katolické sociální učení, libertarianismus a neoliberalismus (F. A. Hayek, R. Nozick).
11. A. Gramsci, neomarxismus, analytický marxismus (G. Cohen, R. G. Peffer), Frankfurtská škola: J. Habermas. E. Fromm, T. Adorno, M. Horkheimer, L. Althusser, G. Lukács, A. Honneth, C. Offe, W. Streeck.
12. Konzervatismus a neokonzervatismus ve 20. století (M. Oakeshott, R. Nisbet, R. Scruton, D. Bell, M. Novak), feminismus (M. Wollstonecraft, B. Friedan, S. de Beauvoir, J. Butler, C. Pateman), environmentální myšlení, multikulturalismus, africké politické myšlení (négritude), radikální demokracie (E. Laclau, Ch. Mouffe, J. Rancière, I. M. Young, N. Fraser).

Cíl předmětu:

Předmět je zaměřen na vymezení správního práva, veřejnou správu, prameny, normy a subjekty správního práva. Charakteristika podstaty, cílů a funkcí veřejné, státní a územní správy. Bude probírána právní úprava obecního a krajského zřízení v ČR. Přestupkové právo. Při výuce bude zohledněn i evropský správní prostor.

Obsah předmětu:

1. Veřejná politika a veřejná správa – pojem, cíle, význam, systematika, zařazení, členění.
2. Vymezení a charakteristika základních pojmů veřejné politiky a veřejné správy.
3. Organizace veřejné správy.
4. Organizace státní správy.
5. Působnost orgánů státní správy, ústřední orgány státní správy.
6. Organizace, pravomoc a působnost orgánů územní samosprávy.
7. Obecní a krajské zřízení, místní a krajské referendum.
8. Přestupkové právo – správní právo trestní.
9. Správní řízení (pojem, podstata a zásady správního práva procesního).
10. Průběh správního řízení (zahájení, přerušení a zastavení správního řízení).
11. Vydání rozhodnutí (rozhodnutí, smír, usnesení a zvláštní rozhodnutí), přezkum správních rozhodnutí (včetně přezkumu soudního).
12. Veřejná správa, veřejná politika a právo na informace.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je získávat klíčové znalosti z oblasti managementu (obecně a také ve vazbě na tvorbu a implementaci veřejných politik), a to zejména ve vazbě na rozpočtování a rozpočtovou politiku ve veřejné správě. V rámci studia student získá přehled o metodách, nástrojích a technikách, které jsou v praxi efektivně využitelné při řízení, řízení veřejných politik a hospodaření (rozpočtovou politiku) ve veřejné správě. Student si osvojí praktické znalosti interního fungování systému řízení (včetně vazby na rozpočtování či hospodaření), a to i z hlediska mnohých specifik, úskalí, příkladů dobrých praxí i chyb

Obsah předmětu:

1. Management, ekonomika a rozpočtování – úvod, pojmy, teoretické přístupy.
2. Manažerské funkce – plánování (včetně rozpočtování a plánování veřejných politik).
3. Manažerské funkce – organizování (včetně modelů řízení, struktur, tvorby dokumentace).
4. Manažerské funkce – vedení a motivování (včetně odměňování a finanční motivace – obecně i ve vazbě na veřejné politiky).
5. Manažerské funkce – kontrola (včetně systému finanční kontroly a kontroly veřejných politik).
6. Manažerské funkce: analýza (včetně ekonomických analýz a analýz pro tvorbu a realizaci veřejných politik).
7. Manažerské funkce: rozhodování (včetně ekonomických aspektů) a implementace.
8. Manažerské role, manažerská komunikace, vyjednávání a řešení problémů.
9. Základy procesního a projektového řízení, veřejné projekty, služby a zakázky (obecně, ve vazbě na politiky).
10. Řízení rizik, problematika etiky, korupce a podvodů.
11. Řízení termínů a času (obecně, ve vazbě na veřejné politiky).
12. Řízení kvality a změn (obecně, ve vazbě na veřejné politiky).

Cíl předmětu:

Cíl předmětu je zaměřen na prokázání znalostí: 1) umět na příkladech vysvětlit a kriticky analyzovat vybrané praktické otázky veřejné správy v ČR ve vazbě na veřejné politiky (zejména základní pojmy, legislativu, struktury, organizaci, cíle, řízení, rozhodování, hospodaření ve veřejné správě), a to i ve vazbě na EU, 2) porozumět procesům a činnostem veřejné správy ve vazbě na odpovědnost zaměstnanců za vykonávané činnosti (včetně odpovědnosti za prosazování veřejných politik), za hospodaření (včetně problematiky fiskální politiky), za vnitřní kontrolní systém (včetně příkladů hodnocení efektivnosti), 3) naučit se implementovat a zdůvodnit vybrané postupy, nástroje a techniky využitelné v praxi.

Obsah předmětu:

1. Pojem a charakteristika veřejné správy, subjekty veřejné správy.
2. Správní věda, veřejné politiky, relevantní legislativa, legislativa a veřejné politiky.
3. Reformy a modernizace veřejné správy v ČR a EU (na příkladu politiky – rozpočtového určení daní).
4. Organizace veřejné správy – státní správa, samospráva (obce, kraje), přenesený výkon státní správy, řízení veřejné správy. Veřejné politiky na úrovni krajů a obcí.
5. Zaměstnanci ve veřejné správě (jejích role, vedoucí zaměstnanci), problematika korupce a etiky. Role zaměstnanců ve vazbě na veřejné politiky.
6. Úkoly a cíle veřejné správy a veřejných politik (management veřejné správy) – pojetí, obsah.
7. Rozhodování a analýza (SWOT, rizik, cílových skupin atd.) ve veřejné správě obecně a ve vazbě na veřejné politiky (obecně, případové studie).
8. Hospodaření ve veřejné správě, fiskální (rozpočtová) politika státu, správa majetku, dotační management, zásady rozpočtové politiky na úrovni samospráv (zdravého finančního řízení samospráv).
9. Klíčové nástroje k provádění veřejných politik: Veřejné služby, veřejné projekty (projektové řízení) a veřejné zakázky.
10. Kontrola a hodnocení veřejné správy a veřejných politik – obecně, jednotlivá kritéria (efektivnost, hospodárnost, účelnost).
11. Efektivnost a dostupnost veřejné správy – praktické problémy měření efektivnosti.
12. Problematika EU, instituce EU, regionální a další politiky EU, fondy EU jako nástroj politik EU.

Cíl předmětu:

Cílem je umožnit studentům pohybovat se v oblasti tvorby politik a případně se do tohoto procesu i aktivně zapojit. Předmět jim poskytne základní teoretické znalosti o kontextu, rámci a jednotlivých fázích vzniku politik, ale rovněž klíčové dovednosti, které si osvojí prostřednictvím praktických příkladů a cvičení. Důraz bude kladen na rozvoj specializovaných kompetencí, jakými jsou práce s analytickými podklady, daty a jejich vyhodnocování, vytyčení koherentních cílů a formulace jasných a výstižných strategií k jejich dosažení.

Obsah předmětu:

1. Veřejná politika jako prostředek k naplňování veřejného zájmu. Význam veřejné politiky pro určování společenských dějů a korigování směru společenského vývoje.
2. Změna ve veřejné politice – inkrementalismus vs racionalismus. Management změn a inovací ve veřejné politice.
3. Fázový model a politický cyklus.
4. Rámec institucionální analýzy a rozvoje (IADF).
5. Teorie advokačních koalic (ACF).
6. Teorie tří proudů (MSF).
7. Analýza narativního rámce politiky (NPF).
8. Revize a úpravy implementované politiky. Typy úprav v nastavené politice – nepřetržitý cyklus změn a zásahů. Vliv a dopady reforem – RIA.
9. Druhy a role aktérů v procesu tvorby politiky. Vztah politiků, úředníků, nevládních organizací, podniků a občanů při vytváření politiky. AAA model, model politických sítí, lobbying.
10. Komparace mezinárodních přístupů k tvorbě politiky. Vliv odlišných administrativních kultur na tvorby politik a jejich implementaci.
11. Odlišnosti mezi povahou a nastavením jednotlivých sektorových politik. Porovnání sektorových politik. Vztah politiky a jednotlivých projektů.
12. Leadership v tvorbě politiky. Kvality a dovednosti pro řádné řízení implementace.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy, teoriemi a tématy, které souvisejí s komparativní politologií. V rámci přednášek bude představena komparativní metoda a další metody užívané v komparativní politologii, základní pojmy komparace, jakož i vývoj komparativního přístupu v politické vědě. Přiblíženy dále budou základní aspekty moderních demokracií i nedemokratických systémů, teoretické aspekty demokratické tranzice a konsolidace politických systémů.

Obsah předmětu:

1. Komparativní politologie, komparativní metoda, vývoj komparativního přístupu v politické vědě.
2. Teorie moderních demokracií a nedemokratických režimů.
3. Základní aspekty demokratických politických systémů.
4. Politický systém Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
5. Politický systém Francie a Švýcarska.
6. Politické systémy Německa a Rakouska.
7. Teorie přechodu k demokracii a demokratické konsolidace.
8. Transformace postkomunistických zemí střední a východní Evropy po roce 1989.
9. Politický systém Polska.
10. Politický systém Maďarska a Slovenska.
11. Politické systémy zemí bývalé Jugoslávie: Srbsko, Slovinsko a Bosna a Hercegovina.
12. Politický systém Ruské federace.

Cíl předmětu:

Předmět navazuje na základní kurz ekonomie a rozšiřuje okruh problémů o další poznatky z oblasti veřejných financí. Klíčové otázky, na které se soustředí pozornost v rámci tohoto předmětu, jsou: problematika státních zásahů, důvody existence veřejných financí, charakteristika fiskálního systému, daně a jejich správa, veřejné výdaje a jejich efektivnost, veřejné zakázky. Studenti budou v souvislosti s uvedenými otázkami obeznámeni se současnou situací v České republice.

Obsah předmětu:

1. Úvod do veřejných financí.
2. Veřejná volba a její uplatnění ve veřejných financích.
3. V rámci „rámce“ veřejných financí (aneb kdo je v něm).
4. Státní rozpočet.
5. Zaplať daň: hlavní povinnost občana (aneb o nenávratnosti a nedobrovolnosti veřejných financí).
6. Daně v ČR.
7. Veřejné výdaje, veřejné služby a statky, veřejné zakázky (aneb o neekvivalenci veřejných financí).
8. Makro- a mikroekonomické dopady veřejných výdajů.
9. Deficit a dluh (aneb o tom, kdo to bude platit a kdy).
10. Prostorové aspekty veřejných financí.
11. Místní finance.
12. Jsme v EU a veřejné finance jsou i tam: další „rámec“ rámců?

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty s principy a základními metodami a technikami sociálněvědního výzkumu, které jsou prakticky využitelné v rámci přípravy a realizace tzv. „evidence based policy“ – tedy politik založených na detailní znalosti sociální reality v daném kontextu. Předmět studentům zároveň poskytuje dostatečnou metodologickou výbavu pro přípravu jejich bakalářských prací. Důraz je kladen na zvládnutí potřebného souboru znalostí a dovedností pro zpracování vlastního výzkumného projektu v oblasti sociálně-politických témat, řešení sociálních problémů a plánování veřejných a sociálních politik.

Obsah předmětu:

1. Sociálněvědní výzkum a možnosti jeho aplikace v oblasti přípravy sociálních a veřejných politik, etika výzkumu.
2. Základy teorie a metodologie vědy a hlavní koncepty.
3. Vědecký přístup a principy vzniku teorií ve výzkumu.
4. Výzkumný proces a stanovení výzkumné otázky, design výzkumu.
5. Sampling (získávání a volba vzorků).
6. Hlavní principy kvantitativní analýzy dat.
7. Hlavní principy kvalitativní analýzy dat.
8. Projekt výzkumu a výzkumná zpráva.
9. Vybrané metody výzkumu: dotazníkové šetření.
10. Vybrané metody výzkumu: Focus groups, hloubkové rozhovory.
11. Vybrané metody výzkumu: pozorování.
12. Ostatní vybrané metody výzkumu: case study, desk research, data mining, experiment.

Cíl předmětu:

Předmět je zaměřen na osvojení jak teoretických, tak praktických základů analýzy veřejných politik (policy analysis). Nejprve jsou studenti seznámeni se základními charakteristikami institucí a aktérů vstupujících do procesů analýzy (vč. artikulovaných zájmů) a dále s existujícími typy veřejněpolitických problémů, způsoby jejich strukturace a analýzou relevantních dat za použití kvantitativních či kvalitativních přístupů. Následuje prezentace cílů a evaluačních kritérií za účelem formulace možných (variantních) řešení.

Obsah předmětu:

1. Studijní povinnosti, úvod do problematiky.
2. Instituce, aktéři, zájmy ve veřejné politice.
3. Problémy ve veřejné politice (vymezení, charakteristika, typy ...).
4. Identifikace veřejněpolitických problémů a jejich strukturace (vč. praktických příkladů).
5. Kvalitativní výzkumné metody, jejich aplikace.
6. Kvantitativní výzkumné metody, jejich aplikace.
7. Primární a sekundární data, metody jejich analýzy.
8. Tvorba cílů, priorit a evaluačních kritérií.
9. Možná řešení veřejněpolitických problémů (vč. identifikace variantních řešení).
10. Analýza a vyhodnocení řešení; formulace doporučení pro rozhodovatele v praxi.
11. Identifikace, analýza vybraných veřejněpolitických problémů a návrhy jejich řešení studenty; diskuze a reflexe.
12. Analýza politik: současný stav, dilemata výzkumu a praxe.

Cíl předmětu:

Vyvážený územní rozvoj je chápán jako klíčový prvek soudržnosti jakéhokoliv politického celku. Cílem regionální politiky je proto snižování regionálních disparit. Jako taková je jednou z důležitých politik prosazovaných v rámci Evropské unie. Cílem předmětu je ukázat a vysvětlit principy a vývoj regionální politiky a její zasazení do existujícího systému politik na evropské, národní a regionální úrovni. V tomto rámci bude tato politika charakterizována jako nástroj regionálního rozvoje. Při výkladu bude kladen důraz především na problematiku aplikace vybraných teoretických regionálně ekonomických konceptů v praxi.

Obsah předmětu:

1. Regionální rozvoj - základní koncepty a pojmy.
2. Teorie regionálního rozvoje – historický vývoj I.
3. Teorie regionálního rozvoje – historický vývoj II.
4. Regionální politika jako nástroj regionálního rozvoje – problematika převodu teoretických konceptů do praxe I.
5. Regionální politika jako nástroj regionálního rozvoje – problematika převodu teoretických konceptů do praxe II.
6. Cíle regionální politiky (EU) a její principy.
7. Historie regionální politiky v Evropě.
8. Historie regionální politiky v České republice (Československu).
9. Současná regionální politika EU, její instituce a nástroje (s důrazem na strukturální a investiční fondy).
10. Současná regionální politika v České republice a jejích regionech, její instituce a nástroje (s důrazem na operační programy).
11. Regionální politika v systému politik na úrovni EU a České republiky.
12. Budoucnost regionální politiky.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty s teorií a praxí bezpečnostní politiky. Po absolvování předmětu se studenti orientují v bezpečnostní politice na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, jsou schopni analyzovat a predikovat bezpečnostní rizika a hrozby. Studenti si zdokonalí svou schopnost kriticky a komplexně uvažovat o efektivitě různých opatření v rámci bezpečnostní politiky a prohloubí svoje dosavadní znalosti o jevech, které představují citelnou hrozbu pro bezpečnost občanů.

Obsah předmětu:

1. Bezpečnost. Bezpečnostní terminologie.
2. Tradiční a kritické přístupy ke studiu bezpečnosti.
3. Analýza rizik a predikce bezpečnostních hrozeb.
4. Bezpečnostní systém ČR a strategické dokumenty.
5. Mezinárodní spolupráce států v oblasti bezpečnostní politiky (NATO, OSN).
6. Obranná bezpečnostní politika ČR.
7. Zahraniční bezpečnostní politika EU.
8. Vnitřní bezpečnostní politika ČR.
9. Bezpečnostní politika na lokální úrovni ČR.
10. Krizový management.
11. Integrovaný záchranný systém v ČR.
12. Privatizace bezpečnosti a zajišťování bezpečnosti nestátními aktéry.

Cíl předmětu:

Předmět se věnuje teoretickým otázkám sociální politiky, tj. těm, které se zabývají převážně zkoumáním procesů tvorby a realizace sociální politiky. Objasňuje hodnotová východiska, funkce a principy sociální politiky, vysvětluje její obsah, nástroje, legislativu a organizaci. Blíže se zaměřuje na odvětví sociální politiky, především na oblast sociálního zabezpečení, rodinou politiku, trh práce a zaměstnanosti, zdravotní, bytovou politiku a politiku vzdělání.

Obsah předmětu:

1. Sociální politika – pojem, systém, formy, pojetí, aktéři, nástroje.
2. Účast státu v sociální politice – welfare state, názory na účast státu v sociální politice, komparace.
3. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti – vymezení, faktory, funkce, organizace, teorie konstrukce dávek, financování.
4. Sociální zabezpečení – důchodové zabezpečení, zabezpečované životní situace, současný stav a perspektivy důchodového zabezpečení.
5. Sociální zabezpečení – státní sociální podpora, rodinná politika, možné přístupy k zabezpečení rodin s dětmi.
6. Sociální zabezpečení – sociální pomoc, základní nástroje, sociální potřebnost, sociální práce, sociální služby.
7. Zdravotní politika – východiska, předpoklady, systémy zdravotní péče, možnosti financování, poskytovatelé zdravotní péče.
8. Vzdělávací politika – obsah, cíle, principy a úloha státu a ostatních subjektů ve vzdělávací politice, financování a efektivnost.
9. Bytová politika – funkce státu, bytové systémy a nástroje bytové politiky, sociální bydlení, programy státní podpory bydlení.
10. Politika trhu práce a zaměstnanosti – formy nezaměstnanosti, měření nezaměstnanosti, princip flexicurity na trhu práce, nové formy zaměstnávání, měnící se trh práce (Industry 4.0).
11. Problém marginalizace a sociálního vyloučení – chudoba, sociální vyloučení, koncept sociálního vyloučení, systémy sociální ochrany.
12. Perspektivy a trendy v sociální politice v ČR a v EU – strategie modernizace sociální ochrany, moderní trendy v zajištění sociálních rizik, sociální ekonomika, aktuální řešení problémů (migrační politika).

Cíl předmětu:

Studenti si osvojí pokročilé zásady a metody odborné práce, práci s tématem a zejména se zaměří na výběr metod výzkumné části své kvalifikační práce. Studenti zvládnou koncipovat a samostatně napsat odborný text ve formě zadání bakalářské práce, dále budou umět relevantně využívat odborné zdroje s ohledem na téma práce a pracovat s adekvátními výzkumnými metodami a nástroji řešícími odborný problém tématu budoucí bakalářské práce.

Obsah předmětu:

1. Úvod do odborného obsahu práce I.
2. Úvod do odborného obsahu práce II.
3. Vybrané výzkumné metody a techniky vhodné pro zpracování bakalářské práce. Etika výzkumu.
4. Typy výzkumů - kvalitativní a kvantitativní přístup, metody získávání dat a údajů: výhody a nevýhody jednotlivých postupů.
5. Stanovení výzkumného problému, výzkumných otázek, hypotéz a designu výzkumu.
6. Sběr dat, volba výzkumného nástroje, určení výzkumného vzorku.
7. Proměnné, operacionalizace, hypotézy.
8. Logika kvantitativního výzkumu, nároky kladené na výzkumné nástroje, tvorba dotazníku.
9. Kvalitativní výzkum – specifika rozhovorů, zaznamenávání dat, kódování.
10. Interpretace a zpracování výsledných dat.
11. Obsahová strukturalizace a hierarchizace textu a hlavních částí bakalářské práce, formální a obsahová podoba bakalářské práce, charakteristika jednotlivých základních částí bakalářské práce.
12. Time management, efektivní časový plán postupu prací při zpracovávání bakalářské práce, prezentace bakalářské práce, příprava na diskusi a rozpravu v rámci obhajoby bakalářské práce.

Cíl předmětu:

Předmět seznamuje studenty se základy navrhování (designu) a implementace veřejných politik. Za tímto účelem jsou prezentována relevantní východiska, koncepty a postupy teoretické povahy (zejm. typologie veřejněpolitických nástrojů designu, charakteristiky top-down/bottom-up/syntetických přístupů k implementaci), jejichž přínos je názorně demonstrován na praktických příkladech konkrétních politik (např. aktuální design a implementace Strategie vzdělávání 2030+ a jiných). Pro praktickou demonstraci je též využito prezentace vybraného tvůrce, resp. implementátora.

Obsah předmětu:

1. Studijní povinnosti, úvod do problematiky.
2. Význam designu politik a jejich implementace pro (strategické) vládnutí, artikulaci veřejného zájmu a pro společenský rozvoj obecně.
3. Design politik: hlavní konceptuální přístupy a jejich aplikace.
4. Implementace politik: hlavní konceptuální přístupy a jejich aplikace.
5. Design a implementace: vztahy, souvislosti, aktéři, implikace.
6. Veřejně-politické nástroje: kombinace a konstituence pro design politik.
7. Veřejně-politické nástroje: aplikace a implementace.
8. Kdo jsou skuteční tvůrci a realizátoři politik a jaké jsou jejich charakteristiky (poznatky z výzkumu).
9. Design a implementace v praxi: prezentace vybraného tvůrce politik + diskuze.
10. Design a implementace v praxi: simulace a prezentace návrhu konkrétní politiky a její praktické implementace studenty (s využitím skupinové práce a roleplay).
11. Diskuze nad návrhy studentů a jejich kritická reflexe („co se povedlo a co nikoliv“).
12. Současný stav a dilemata (právní, ekonomická, etická ...) procesů designu a implementace.

Cíl předmětu:

Předmět se zaměřuje na rozbor hlavních empirických teorií demokracie, především v 20. a 21. století. Jak se rozdělují empirické teorie demokracie? Jaký je rozdíl mezi demokraciemi městských států, národních států a hypotetickými nadnárodními demokraciemi v rámci kosmopolitní demokracie? Jaké jsou hlavní neklasické teorie demokracie a v čem se liší? Jaké jsou nejznámější typy a modely demokracie? Jsou některé typy nebo modely vhodné jen pro určité druhy společnosti, nebo pro všechny země, které demokratické jsou nebo k demokracii přecházejí? To jsou některé z otázek, se kterými se studenti důkladně seznámí v tomto předmětu.

Obsah předmětu:

1. Rozdíl mezi empirickými, normativními a funkčními teoriemi demokracie podle Sartoriho.
2. Tři transformace demokracie podle Dahla.
3. Aristotelova analýza a popis antické demokracie a politeie.
4. Dahlova a Lindblomova koncepce polyarchie a její pokračovatelé.
5. Kritika klasických teorií demokracie podle Schumpetera a Poppera a srovnání Popperovy a Schumpeterovy neklasické teorie demokracie.
6. Typy a modely demokracie podle Lijpharta.
7. Pokusy o sladění protikladných modelů demokracie a centripetalismus podle Gerringa a Thackera.
8. Liberální demokracie a její krize; neliberální demokracie.
9. Participativní, ekonomická a deliberativní demokracie.
10. Delegativní, monitorovaná a asociativní demokracie.
11. Bránící se (militantní) demokracie a epistemické přístupy k demokracii (W. H. Riker, A. Downs).
12. Postdemokracie (C. Crouch) a kosmopolitní demokracie.

Cíl předmětu:

Předmět navazuje na kurz Metodologie odborné práce. Cílem je seznámit studenty se závaznou metodikou pro psaní kvalifikačních prací, obsahovými a formálními požadavky kladenými na zpracování prací tohoto druhu a poskytnout jim informace usnadňující zpracování bakalářské práce na požadované odborné úrovni a připravit je na její úspěšnou obhajobu.

Cíl předmětu:

Předmět uvádí studenty do problematiky vzdělávací politiky na všech stupních (od základního po vysokoškolské vzdělávání). V rámci předmětu jsou představeny a analyzovány základní témata zahrnující cíle, procesy tvorby a způsoby implementace vzdělávacích politik, hlavní zainteresovaní aktéři a instituce. Dále jsou prezentovány nástroje vzdělávací politiky, způsoby ověřování (testování) a hodnocení výsledků vzdělávání a též specifické problémy vzdělávacích politik (v rámci jejich reforem). Specifická pozornost je věnována situaci v České republice.

1. Studijní požadavky, úvod do tematiky vzdělávání.
2. Vzdělávací cíle a funkce, úrovně vzdělávání, ISCED stupnice.
3. Konceptuální modely vzdělávání a implementace.
4. Hlavní aktéři vzdělávání (mimo učitelů).
5. Vzdělávací instituce vč. mezinárodních (OECD, UNESCO).
6. Učitelé a jejich význam ve vzdělávání.
7. Nástroje vzdělávacích politik.
8. Hodnocení procesů a výsledků vzdělávání (testování vč. mezinárodních (PISA)).
9. Reformy vzdělávání (vč. ČR).
10. Vzdělávání a vzdělávací politiky v ČR.
11. Vysokoškolské vzdělávání: význam a specifika.
12. Hlavní problémy vzdělávání v ČR.

Cíl předmětu:

Životní prostředí – environment – je dlouhodobě předmětem zájmu mnoha disciplín. Jako explicitní politické téma se však objevuje až ve druhé polovině 20. století. Od té doby se stává nepominutelnou součástí politické agendy vyspělých zemí. Cílem předmětu je ukázat a vysvětlit příčiny vzniku, principy a vývoj environmentální politiky a její zasazení do existujícího systému politik na evropské, národní a regionální úrovni.

1. Životní prostředí a jeho chápání v historickém exkurzu – od přírody k přírodním zdrojům.
2. Životní prostředí jako politický problém, příčiny vzniku environmentální politiky a její cíle. Životní prostředí jako jeden z limitů rozvoje.
3. Základní teoretické koncepty environmentální politiky a problémy jejich politické aplikace I.
4. Základní teoretické koncepty environmentální politiky a problémy jejich politické aplikace II.
5. Ekonomická hodnota přírody (přírodních zdrojů), problematika jejího vyjádření a praktické aplikace v tržní ekonomice (ekologická stopa, ekosystémové služby).
6. Historie environmentální politiky v Evropě.
7. Historie environmentální politiky v České republice (Československu).
8. Současná environmentální politika Evropské unie – její nástroje a institucionální zabezpečení, zasazení do systému politik EU.
9. Současná environmentální politika České republiky – její nástroje a institucionální zabezpečení, zasazení do systému politik České republiky.
10. Environmentální (zelený) extrémismus.
11. Environmentální (zelený) populismus.
12. Očekávaný vývoj environmentální politiky.

Cíl předmětu:

Absolventi předmětu by měli být schopni: diskutovat různé účely a typy evaluace veřejných programů; vytvořit kompletní návrh evaluačního projektu pro vyhodnocení účinku konkrétního veřejného programu; aplikovat základní metody evaluace účinku a vyhodnotit efektivitu programu; shrnout a interpretovat výsledky evaluace; identifikovat společenské, politické a etické otázky spojené s evaluací.

Obsah předmětu:

1. Veřejná politika a význam evaluací.
2. Plánování evaluačního procesu.
3. Vyjádření a vyhodnocení evaluací.
4. Monitoring a evaluace procesu.
5. Design evaluací, vnitřní a vnější validita.
6. Experimenty ve veřejné politice – teorie.
7. Experimenty ve veřejné politice – praxe.
8. Analýza a interpretace efektů politik.
9. Analýza nákladů a přínosů (CBA).
10. Analýza efektivnosti / hodnota za peníze (VFM).
11. Evaluace v reálném světě: společenský kontext, politika a etika.
12. Prezentace seminárních prací.

Cíl předmětu:

Předmět obsahuje poznatky týkající se finančních nástrojů určených pro realizaci veřejných politik, zejména Kohezní politiky (neboli Regionální politiky EU) a Zemědělské politiky na úrovni EU a ČR. Jde zejména o Evropské strukturální a investiční fondy, zkráceně ESIF (a to jak ve vazbě na kohezní politiku EU, tak i ostatní politiky EU), a jejich konkrétní uplatnění v podmínkách ČR, a to včetně analýzy operačních programů a konkrétních projektů, jejich rizik a problematiky korupce a podvodů.

Obsah předmětu:

1. Základní pojmy ve vazbě na regionální rozvoj, regionální politiku (Kohezní politiku), další veřejné politiky (ESF, ERDF, ostatní fondy).
2. Kohezní politika, Zemědělská politika ve vazbě na fondy EU.
3. Tvorba veřejných politik v ČR (strategické řízení) ve vazbě na Agendu 2030 a obdobné dokumenty (příležitosti, hrozby).
4. Data a analýzy týkající se fondů EU, operačních programů a projektů z nich financovaných.
5. Zaměstnanci zabývající se řízením operačních programů, projektů – role, povinnosti a práva.
6. Problematika korupce a podvodů ve vazbě na Kohezní a Zemědělskou politiku a fondy EU.
7. Finanční řízení (včetně rozpočtové politiky) ve vazbě na Kohezní a Zemědělskou politiku a fondy EU.
8. Zásady dotačního managementu ve vazbě na Kohezní a Zemědělskou politiku.
9. Řízení dotačních projektů (investiční, neinvestiční projekty) jako nástroje veřejných politik.
10. Veřejné zakázky – specifika financování z fondů EU. Kohezní a Zemědělské politiky.
11. Kontrola prostředků z fondů EU, evaluace projektů, 3E (hospodárnost, efektivnost, účelnost).
12. Analýzy rizik, problematika podvodů a korupce ve vazbě na fondy EU.

Cíl předmětu:

Cílem předmětu je seznámit studenty se specifiky veřejných projektů, jejich tvorbou a hodnocením. Předmět poskytuje studentům přehled o základních nástrojích a postupech využívaných pří řízení projektů. V rámci předmětu budou studentům předány informace o obecných doporučených postupech pro řízení projektů i informace o řízení projektů ve specifickém prostředí veřejné správy.

Obsah předmětu:

1. Veřejné projekty – definice a pojmy.
2. Základní atributy projektového řízení.
3. Předprojektová fáze, výběr vhodných projektů.
4. Plánování v projektu.
5. Projektový tým, organizace projektu.
6. Řízení rizik v projektu.
7. Monitoring, reporting a evaluace.
8. Komunikace v projektu.
9. Řízení změny v projektech.
10. Ukončení projektu a jeho hodnocení.
11. Prezentace seminárních prací.
12. Prezentace seminárních prací.

Cíl předmětu:

Náplní předmětu je příprava bakalářské práce pod vedením vedoucího práce. Studující má za povinnost během přípravy práce konzultovat s vedoucím práce pomocí osobních konzultací anebo e-mailem minimálně v těchto etapách (splnění konzultací je podmínkou udělení zápočtu v příslušných předmětech, jejichž náplní je příprava bakalářské práce):

Příprava bakalářské práce se řídí vnitřními předpisy AMBIS vysoké školy, a.s. (Směrnice rektorky č. 1/2020 Závěrečná práce v bakalářském a navazujícím magisterském studiu).